Janko

pomáhal babke so zlomenou nohou a tá ho poslala kúpiť hrach. Bol v obchode dnes už asi trikrát. Janko sa naštve zoberie otcovi broky, namaluje ich na zeleno dá do sáčka a donesie babke. Babka ich uvarí a dá ich dedkovi. Na druhý deň príde babka do obchodu a povie:
"Pani predavačka, keď si môj muž prdol, zastrelil kocúra na plote."

Hrniec hovorí vareche:
- Varecha, nemiešaj sa do všetkého.

Prečo nemá had gule?
Lebo by vyzeral ako k...t!

Aký je rozdiel medzi pudlíkom a pittbulom odbavujúcim sa na vašej nohe?
Pittbula to necháte dokončiť.

Hlásateľ v televízii hlási:

"Vážení diváci, mám dve správy, jednu zlú a jednu dobrú. Zlá je taká, že dvaja naši poslanci ochoreli na BSE. A dobrá, že teraz treba vyhubiť celé stádo."

Viete prečo policajti nikdy necvičili spartakiádu?
Lebo nikdy nemali dosť psov, ktoré by ich doviedli na značky.

Viete prečo kýva Stevie Wonder pri spievaní hlavou zo strany na stranu?
Lebo nikdy nevie, kde presne má mikrofón.

Miluju,

když hraješ v neděli golf, a přeji si, aby ti vyšel čas hrát ho i v sobotu.
Miláčku, sousedova dcera se zase opaluje, pojď se podívat.
Rozhodla jsem se, že doma nemusím nosit šaty.
Ne, ne, já zajedu s autem vyměnit olej.
Tvoje matka ti dala skvělé vychování.
Prokaž mi laskavost, zapomeň, prosím, na ten stupidní den svatéhoValentýna a kup si radši nové golfové hole.
Úplně ti rozumím. Výročí svatby je stejně každý rok a když půjdeš s chlapama na hon, tak si báječně odpočinu.
Neměl jsi už být v baru s kamarády?
K čertu se supermarketem. Pojďme se radši podívat do té nové hospody s obsluhou nahoře bez.
Poslouchej, vydělám dost peněz pro nás oba, tak proč místo toho nepříjemného ranního vstávání radši neodpočíváš?
Zapsala jsem se do jógy, takže teď už si můžu dát kotníky za hlavu.
To byl super prd. Zkus ještě jeden

Co by měla říkat dokonalá žena:

pravdu myslíš, že jsi toho dost vypil?
Nudím se. Pojď mi vyholit přirození.
Co by jsi tomu řekl, kdybychom sehnali dobrý pornofilm, bednu piva, trochu trávy, pozvali moji kámošku a rozdali si to ve trojku?
Jestli mě v brzké době nenecháš udělat ti to pusou, tak přísahám, že se zblázním.
Vím, že TAM je to o hodně těsnější, ale nemohl bys to zkusit ještě jednou?
Všechno to spolykám? Miluji tu chuť.
Když se ohýbáš, jsi tak moc sexy.
Radši bych se s tebou dívala na fotbal a pila pivo, než chodila po nákupech.
Předplaťme si Playboy.
Chtěl bys vidět, jak to dělám s kamarádkou?
Pojďme do města, abys mohl okukovat ženským zadky.
Zůstanu doma a vymaluju.

Vyběhl jsem

proto ven a přemýšlel, co mám dělat. Když v tom jsem viděl popelářské auto svážející odpad. Myšlenka mnou projela jako blesk a málem mě zabila, vlezl jsem si do nejbližší popelnice. Už nás tam bylo víc, někteří už ani nedýchali, ale to nevadí, hlavně že budu včas u Kláry. Když nás vyklopili na skládku, Klára už čekala. Měla na sobě jen podvlékačky a zbytky nějakého jídla. Zvlášť na zádech měla moc dobrý salát. Začal jsem se svlékat a ona také. Za chvíli jsme proti sobě stáli nazí a já si je uvědomil, že jsem kondomy zapomněl v hospodě. Naštěstí vždy duchapřítomná Klára neztratila hlavu a ponořila se do kupy odpadků. Za chvíli opět stála proti mně a držela několik kondomů. Vůbec mi nevadilo, že jsou už aspoň třikrát použité. ....Pak jsem se spolu zabořili do odpadků a bylo nám moc krásně. Dodnes ji dlužím 50,- Kč, což nebyla její obvyklá taxa, ale tenkrát to bylo poprvé a tak mi dala speciální slevu.
Díky Kláro... Miluju Tě.

Tenkrát poprvé - VÁCLAV (9 let)

Tenkrát jsem chodil do čtvrté třídy na zvláštní školu, kde jsem se seznámil s Klárou, které bylo 18 let a chodila se mnou do třídy. Byla to krásná dcera jednoho popeláře, po kterém zdědila dlouhé vlnité vlasy a hustý plnovous. Matku nikdy nepoznala, protože ještě nikdy nejela po dálnici E55. Jednou se tam za ní chce vydat. Tak do této dívky jsem se zamiloval. Začalo to všechno dopisem, který jsem ji napsal. Stálo tam: „Miluju Tě! Václav." Její odpověď zněla: „Dnes o půl páté na skládce." To mi úplně vyrazilo dech, ale musel jsem se připravit. V obchodě jsem si koupil dva rohlíky a šlohl krabičku kondomů. Stejně je budu muset ještě trošku stáhnut provázkem, aby mi nesklouzly. Strašně jsem hořel nedočkavostí a tak jsem si skočil na jedno pivko do hospody, abych se uklidnil. Z jednoho se jich ale vyklubalo patnáct, což sice byla moje norma, ale jaksi jsem zapomněl na mou schůzku s Klárou.

Do chaty

za mnou přišel on a řekl mi, že jsem moc pěkná holka. Že mu vůbec nevadí mých 25 dioptrií, ani to, že nemám zuby a jsem plešatá. Ihned mě svlékl a začal mě chutnat. Vyznal se. Pomaličku mě samou láskou ujídal. Byla jsem na vrcholu rozkoše a v extázi jsem mu ukousla kus ucha. Ale toho si ani nevšiml a dál mě chutnal. Pak jsem upadla do bezvědomí... Probudila jsem se až na jednotce intenzivní péče s okousanýma nohama a uřízlou levou rukou. Nevzpomínala jsem si. Až přišel on. Naklonil se ke mně a jemně mně kousl do ucha, protože říkal, že je to moc dobrá erotogenní zóna, a zašeptal mi, že by mě nejraději samou láskou snědl, ale že to bylo poprvé a nebudeme spěchat... Od té doby ležím ještě na JIP a nikdo ke mně nesmí...

Dala jsem

si jich dvacet a když okena došla, šli jsem k táboráku. Tak se už na klacku opékalo sousedovic morče a několik kobylek lučních. Byl krásný červencový večer a nebe bylo plné hvězdiček. Bylo ale přece jenom chladno a k pití už byl jen benzin z jednoho ukradenýho auta. Toho si všiml jeden kámoš a řekl, že mi půjčí své trenky, aby mi nebyla zima. Souhlasila jsem a vzala si je od něho. Pěkně se na mě usmál a já jsem si až teď v záři benzínového ohně všimla, že má velmi pěkné oči. Nevím, jestli mu tak svítili od ohně nebo od chlastu, ale byly pěkně hnědé... Jeho trencle ale měli ve předu díru a tak mi byla stále zima. Řekla jsem teda, že si půjdu do chaty na chvíli lehnout a podívat se po něčem teplejším.

Tenkrát poprvé - BOŽENKA (17 let)

Byl krásný červencový den a moje kamoška mi navrhla, abych s ní jela na chalupu, že tam bude spousta kluků a určitě si nějakého vyberu. Nevěřila jsem tomu. Zažila jsem už jedno velké zklamání. Nejsem sice ošklivá, ale můj přítel mě opustil kvůli pěknějšímu koštěti... Cestou mi vyprávěla, koho všechno pozvala, ale já jsem nikoho neznala. Když jsme tam přijeli, už nás někteří čekali. Vesměs to byli bezdomovci a masoví vrazi. Všude bylo kolem spousta odpadků a myší, co ty odpadky uklízeli. Kluci mě ihned pozvali na drink.

Zkrátka

jsem to už jednou nemohla vydržet a tak jsem šla do svého pokoje si lehnout. Tam jsem položila hlavu do polštářů a tiše plakala.Polštáře byly krásně měkoučké a v tom jsem ho spatřila. Byl celý modrý a taky heboučký. Jmenoval se Azurit. Byl to králíček z reklamy. Snažil se mě utišit a tak mě hladil svejma ouškama. Bylo mi nádherně. Pak se mi ale ouškama dostával pod župánek. A mazlil mě na prsou. Byla jsem strašně vzrušená a tak jsem mu začala ožužlávat jeho ouška. Pak jsem se svlékla. On mi šeptal sladká slovíčka do ouška. Pořád říkal: "Bude nám spolu měkoučko, já jsem Azurit a já ti to udělám měkce, nebude to bolet..." Nevím proč, ale ztratila jsem veškerý ostych a věděla jsem, že on bude ten "první". Pak do mě láskyplně a měkce pronikl. Necítila jsem vůbec žádnou bolest a neměla jsem ani žádné výčitky svědomí, že dělám něco, co je zakázané. Netrvalo to dlouho, protože on to dlouho neměl, ale jak byl nevybitej, tak jsme si šoupli potom ještě jedno číslo. Byla jsem strašně unavená a tak jsem tam jen tak ležela a mazlila se s tou potvorou chlupatou. Byl něžný a heboučký. Můj první byl Azurit...

Tenkrát poprvé - LENIČKA (13 let)

Bylo mi třináct let, když jsem zažila poprvé milování. Byla jsem v době nešťastných lásek a školních románků. Ve škole jsem se moc nesoustředila a moje problémy ještě zvětšovaly moji rodiče, kteří se věčně hádali. Otec když přišel opilí z hospody, tak začal renovovat porcelánový nádobí a stěhovat nábytek. Na výčitky mámy reagoval surově. Křičel a někdy mámu i bil. Ale divíte se mu, když přijde vožralej a máma mu cpe nějaký krupičný kašičky? No, ale zpět k tématu.

Patek

8.00 - Navrat z obeda..
8.25 - Nejaky nestastnik z planovaciho volal, ze zapomnel heslo, a zadal o radu. Poradil jsem mu tedy, aby pouzil specialni proceduru pro obnovu hesla - FDISK. Nestastnik podekoval a zavesil.. Paneboze, i tihle lide maji volebni pravo?
8.35 - Zase volal ten z planovaciho.. Problem s heslem byl vyresen, zato se objevil jiny - pri bootovani mu system hlasil "Error accessing Drive 0". Rekl jsem mu, ze to je hardwarovy problem a ze potrebuje novy pocitac..
9.15 - Maler; ten nestastnik, ktereho jsem vcera v Doomu sejmul na seste urovni, byl sef.. Vtrhl ke mne rozliceny do kancelare a nereagoval ani na muj novy screensaver Obsession. Od pondelka mam padaka.
10.00 - Delam to, co predevcirem Milan, tj. prohledavam inzeraty s nabidkou zamestnani a na par vybranych zkousim volat. V prestavkach mezi telefonaty provadim upravu maker - pridavam prikaz DeleteDocument. Bez dobre systemove podpory se proste zadna firma neobejde.
11.15 - Sehnal jsem nove misto. Je to dokonce stejna funkce, jakou jsem mel tady, a to u jedne softwarove firmy, ktera loni uvedla na trh novy operacni system.. Posilam tedy do site na rozloucenou cerva a balim si hrnicek na kafe.

Ctvrtek

8.30 - Znovu se objevil sef; to sem chce chodit kazde rano? Vzdyt si ani nestacim precist noviny! Tentokrat nastesti prinesl dobrou zpravu - Milan pry vzkazal, ze uz do prace neprijde. Rekl jsem, ze dneska je fakt tezky sehnat cloveka, ktery za neco stoji. To tak, delit se o tohle teple mistecko jeste s nekym jinym!
8.55 - Volal kdosi z logistiky, ze pry nemuze rozchodit ceske fonty. Zeptal jsem ho, jaky cip ma na videokarte; nevedel. Serval jsem ho tedy, at si nejdriv zjisti zakladni informace o svem pocitaci a pak at mi znovu zavola.
9.15 - Znovu volal ten z logistiky; dozvedel se, ze cipy na videokarte nemaji s fonty nic spolecneho. Odpovedel jsem mu, ze jsem se taky neptal na videokartu, ale na grafickou kartu. Omluvil se, rekl, ze to zjisti, a zavesil..
9.30 - Volali z ekonomickeho, ze se jim na fakturach objevuji misto carek a hacku prehlasky. Byl to uz druhy pripad s fonty v jednom dni, takze jsem jim slibil, ze s tim neco udelam. Po chvilce premysleni jsem se rozhodl, ze zmenim centralne vsechny sablony dokumentu. Nastavil jsem bile pismo na bilem pozadi; pro jistotu jsem jeste zmenil standartni font na Wingdings.
10.00 - Uprostred devate urovne Doomu se u mne zastavil Fanda, zeptal se, jestli bych nezasel na obed.. Predstavil jsem si, kolik me jeste ceka pitomych dotazu na fonty, a sel jsem sem s nim.

11.20

- Milan prinesl cigara.. Ukazal jsem mu manual k systemu AS/400 a posadil ho k telefonu, at si vyzkousi i praxi. Odchod na obed..
16.00 - Navrat z obeda.. Milan se evidentne zhroutil asi tri hodiny se pry marne pokousel rozchodit server Accounting. Vynadal jsem mu a poslal jsem ho pro dalsi cigara.. Pak jsem znovu pripojil k serveru ethernetovy kabel. Obraz na televizi se sice trochu zhorsil, ale prace ma koneckoncu prednost.
16.10 - Sekretarka z personalniho chtela vedet, jak se spousti kontrola pravopisu. Poradil jsem ji klavesovou zkratku Ctrl-Alt-Del. Podekovala a zavesila.
16.30 - Na zachode jsem nachytal Milana, jak procita noviny s inzeraty nabizejicimi zamestnani. Pomyslel jsem si, ze se den vcelku vydaril, a odesel jsem domu.

Streda

8.30 - Sef dodrzel slovo a privedl noveho cloveka na technickou podporu. Nejaky Milan. Ukazal jsem mu tedy mistnost se servery, switch a posadil jsem mu na stul pocitac. Sice trochu protestoval, ze dostal jen PC-XT, ale ujistil jsem ho, ze na Windows mu cernobily displej uplne staci.
9.00 - Milanuv pocitac skoncil bootovani. Milan se hned zacal zajimat, jak se pripoji k siti; zridil jsem mu tedy uzivatelske jmeno. Nastavil jsem minimalni delku hesla na 64 znaku, at si chlapec taky trochu uzije.
9.15 - Volali z uctarny, ze potrebuji zridit uzivatelske jmeno pro nejakou novou pracovnici. Odpovedel jsem, ze k tomu potrebuji specialni formular podepsany vedoucim oddeleni, vsemy ostatnimi vedoucimy pracovniky, skladnikem a reditelem. Trochu se divili, ale me uz to bylo jedno, protoze jsem zavesil.
10.05 - Volala nejaka Lenka z uctarny, ze pry potrebuje heslo na sit. Po hlasu vypadala na devatenact az dvacet; zeptal jsem se ji tedy na jmeno, prijmeni, datum narozeni, rodinny stav a adresu. Odhad se potvrdil - devatenact a svobodna. Rekl jsem ji tedy, ze ji vecer heslo dorucim osobne domu.
11.05 - Milan konecne rozchodil svoje ikstecko a zacal se shanet po nejake praci. Poslal jsem ho pro cigara; jen at se mladej zaucuje.

Utery

9.10 - Zase se u mne zastavil sef a znovu chtel probirat stiznost te kravy z marketingu. Ukazal jsem mu novy screensaver Hot Amanda, ktery jsem minuly tyden stahl z internetu. Sefovi se moc libil - chtel po mne kopii. Dal jsem mu disketu a zeptal se ho, jak se budou ty stiznosti resit; odpovedel, ze bude asi nutne prijmout dalsiho pracovnika, protoze ja uz sam na vsechno nestacim.
9.50 - Dorazil jsem do osme urovne doomu.
10.25 - Volal odborny poradce vyrobniho namestka. Chtel vedet, jak se maluje v excelu graf. Rekl jsem mu, ze na tak specialni ukoly mame odborneho poradce, a prepojil jsem hovor do kamrliku udrzbaru. Jeste ze mame ty moderni telefony!
11.00 - Prisel udrzbar. Rikal, ze mu porad volaji nejaci lide a ptaji se na podivne veci. Rekl jsem, ze ho zaskolim, kdyz za me hodinku posedi u telefonu. Souhlasil.
11.05 - Odchod na obed.
14.00 - Navrat z obeda. Udrzbar poctive sedel u telefonu. Rikal, ze porad zvonil telefon, a proto vsecka volani presmeroval do kantyny. Ten chlap je fakt dobrej!
14.10 - Zacal jsem udrzbare (jmenuje se Franta) ucit Doom. Byl ucenlivy, a uz za par hodin me dokazal sejmout. Zacal jsem tusit, ze tenhle chlapik ma pred sebou budoucnost.
16.00 - Fandovi koncila smena, a tak jsme skoncili i skoleni o Doomu. Mne zbyvala jeste hodina. Premital jsem co mam delat, a vzpomnel jsem si na server Accounting ze vcerejska. Zkusil jsem tedy nekolikrat za sebou stisknout hlavni vypinac, abych overil jestli funguje. Vypinac fungoval bez problemu; horsi to bylo s upeeskou a se serverem.
16.30 - Odchod.

pondeli

10.20 - Ta krava z marketingu si stezovala, ze ji nefunguje modem. Zamumlal jsem, ze ji predam naseho specialistu na komunikace, a prepojil jsem hovor do udrzbarskeho kamrliku. Ta moderni kancelarska technika dokaze skutecne usetrit spoustu prace!!
10.50 - Zastavil se u mne sef; mnozi se pry stiznosti na kvalitu uzivatelske podpory. Zeptal jsem se, kdo si stezuje - samozrejme marketing. Sef rekl, ze to bude resit, oznamil, ze zbytek dne uz nebude, a odesel hrat squash.
11.05 - To pondeli me vzdycky zmaha. Zapsal jsem do knihy "Odchod za ucelem nakupu disket" a vypadl jsem do mesta.
16.20 - Prichod z nakupu disket. Podival jsem se na zaznamnik, byl prazdny. Asi to bylo tim, ze jsem zapomnel zapojit telefon. Napravil jsem to a doplnil zaznamy v deniku.
16.25 - Odchod.

Obyčejný týden pracovníka systémové podpory

Pondeli
9.05 - Prichod do prace.Kava, cteni novin.
9.20 - Volala uctarna, pry se nemuzou pripojit k serveru Accounting.Sahl jsem po sanonu a poskytl jim standartni odpoved c. 112: Hmm ale mne to funguje." Blekotal jsem jeste chvili a pak jim poradil, aby zkusili rebootovat a prilogovat se znovu. Mezitim jsem z upeesky odpojil kavovar (kafe uz stejne dochazelo) a pripojil zpatky kabel od serveru Accounting. Uctarna volala za chvili znovu, ze je vsechno v poradku. Prece jen neni nad spokojeneho uzivatele.

Konečně

autobus dojel na Skácelku. Bravurním smykem zastavil u chodníku. Allieni se potáceli ven. (Je fakt, že od té doby jich 12:45 jezdí nemnoho). Sledoval jsem slepce, jak se snaží dostat se předními dveřmi do vozu. V tom se dveře zavřely a autobus se rozjel se slepcovou hůlkou ve dveřích. Řval jsem na řidiče, co mi síly stačily, ale v hřmění tůrovaného motoru můj hlas naprosto zanikal. Rozhlídl jsem se. Stál jsem sám na přeplněné ulici v oblaku dusivého naftového dýmu. Kromě slunce mě propalovali i milióny zvědavejch očí. Jakože nic jsem nenápadně splynul s davem.

S pobavením

jsem sledoval, jak se z valné hromady přede mnou pomalu oddělují jednotlivé kusy allienů. Ten hledal zuby, ten zase příčesek, tam té zase ze zástěry vypadl Body Wonder. To vše se odehrávalo za plné rychlosti. Paní, s níž jsem si nedávno vyměňoval názory trčela z nosu nádherná svíčka. Hrdě jsem si vychutnával pocity vítězství. Dáma křečovitě jednou rukou hledala v kabelce kapesník. Ovládána stresem upustila kabelku na zem. Stále ještě jednou rukou si zakrývajíc obličej se zohla pro kabelku. Autobus opět nadskočil a od oné dámy se ozval takový neuvěřitelný úser, že řidič zpomalil v domnění, že píchnul. "Hm, a co ještě umíte?" přiložil jsem si své polínko na ohýnek. Žena na příští zastávce vystoupila. Od té doby jsem ji již nikdy neviděl.

Rozjeli

jsme se a svištěli si to Lesnou. V zatáčkách důchodci nasraně létali sem a tam. Bylo cítit, že moči ve vzduchu povážlivě přibývá. V zadní části vozu se dva mladí lidé horečně líbali, a jak se zdálo, každou změnu těžiště vítali s nelíčeným nadšením. "No, to jsou ti mladí," ozvalo se za mnou. "No a co, mají se rádi", zastal jsem se čisté lásky. "Vy mlčte pane, stejně tu jenom zabíráte místo", nedala se babizna. "Jenom jesti to není naopak", odvětil jsem slušně. Tak jak jsem předpokládal, na mou hlavu se počal snášet nesouvislý proud nadávek a pomluv. Jsa intelektuálně na výši, nasadil jsem si sluchátka, čímž jsem tu krávu nasral ještě víc. V tom se stalo něco nečekaného, vlastně v Brně spíš čekaného. Zadní část autobusu se vznesla nad neoznačeným výkopem a opět přistála. Allieni poletovali sem a tam a průměrná hodnota adrenalinu a krevního tlaku v autobusu dosahovala kritické meze.