Rozjeli

jsme se a svištěli si to Lesnou. V zatáčkách důchodci nasraně létali sem a tam. Bylo cítit, že moči ve vzduchu povážlivě přibývá. V zadní části vozu se dva mladí lidé horečně líbali, a jak se zdálo, každou změnu těžiště vítali s nelíčeným nadšením. "No, to jsou ti mladí," ozvalo se za mnou. "No a co, mají se rádi", zastal jsem se čisté lásky. "Vy mlčte pane, stejně tu jenom zabíráte místo", nedala se babizna. "Jenom jesti to není naopak", odvětil jsem slušně. Tak jak jsem předpokládal, na mou hlavu se počal snášet nesouvislý proud nadávek a pomluv. Jsa intelektuálně na výši, nasadil jsem si sluchátka, čímž jsem tu krávu nasral ještě víc. V tom se stalo něco nečekaného, vlastně v Brně spíš čekaného. Zadní část autobusu se vznesla nad neoznačeným výkopem a opět přistála. Allieni poletovali sem a tam a průměrná hodnota adrenalinu a krevního tlaku v autobusu dosahovala kritické meze.