Obklopil

mne vzduch o teplotě přibližně 48.6 stupňů. To by nebylo nejhorší, kdyby vzduch nebyl prosycen výpary mastiček, které se ve vysoké teplotě spolu s výpary potu a mám podezření, že i moči, spolu mísily ve směsi, která hrozila, že každou chvíli vybuchne. I v tomto horku byl vůz plný allienů, kteří vzájemně živě debatovali o ničem. Přistoupil jsem k oknu a hlavu prostrčil ven. Bus zavřel dveře a s mohutným poskokem se dal do pohybu. Náhle jsem koutkem oka zaregistroval jistou zvláštnost. Ze zadních dveří trčela do vozu šlachovitá ruka přesně tak, jak to známe z hororových filmů typu Terminátor. Nebyl jsem sám, kdo si toho všiml. Důchodkyně, která vypadala, jako by byla dva roky pohřbená, než se zase vyhrabala ven, spustila povyk takovým mocným hlasem, až stavební dělníci za okny autobusu s úlekem zahodili piva a chopili se nářadí. Vůz zastavil právě včas. Nepředpokládám, že by žena, jejíž ruka byla ve dveřích uvězněna zvládla vyšší než čtyřicetikilometrovou rychlost. Otevřenými dveřmi byla polomrtvá, ale proběhnutá, vtažena dovnitř. Opět se autobusem nesly výtky na řidičovu hlavu.