Konečně

autobus dojel na Skácelku. Bravurním smykem zastavil u chodníku. Allieni se potáceli ven. (Je fakt, že od té doby jich 12:45 jezdí nemnoho). Sledoval jsem slepce, jak se snaží dostat se předními dveřmi do vozu. V tom se dveře zavřely a autobus se rozjel se slepcovou hůlkou ve dveřích. Řval jsem na řidiče, co mi síly stačily, ale v hřmění tůrovaného motoru můj hlas naprosto zanikal. Rozhlídl jsem se. Stál jsem sám na přeplněné ulici v oblaku dusivého naftového dýmu. Kromě slunce mě propalovali i milióny zvědavejch očí. Jakože nic jsem nenápadně splynul s davem.