Obklopil

mne vzduch o teplotě přibližně 48.6 stupňů. To by nebylo nejhorší, kdyby vzduch nebyl prosycen výpary mastiček, které se ve vysoké teplotě spolu s výpary potu a mám podezření, že i moči, spolu mísily ve směsi, která hrozila, že každou chvíli vybuchne. I v tomto horku byl vůz plný allienů, kteří vzájemně živě debatovali o ničem. Přistoupil jsem k oknu a hlavu prostrčil ven. Bus zavřel dveře a s mohutným poskokem se dal do pohybu. Náhle jsem koutkem oka zaregistroval jistou zvláštnost. Ze zadních dveří trčela do vozu šlachovitá ruka přesně tak, jak to známe z hororových filmů typu Terminátor. Nebyl jsem sám, kdo si toho všiml. Důchodkyně, která vypadala, jako by byla dva roky pohřbená, než se zase vyhrabala ven, spustila povyk takovým mocným hlasem, až stavební dělníci za okny autobusu s úlekem zahodili piva a chopili se nářadí. Vůz zastavil právě včas. Nepředpokládám, že by žena, jejíž ruka byla ve dveřích uvězněna zvládla vyšší než čtyřicetikilometrovou rychlost. Otevřenými dveřmi byla polomrtvá, ale proběhnutá, vtažena dovnitř. Opět se autobusem nesly výtky na řidičovu hlavu.

Na zastávce

jsem se bavil pozorováním asi deseti důchodkyň, kterak si zuřivě vyměňují informace o tom, co kterou kde píchlo, jaké která bere léky a jaký je ten který lékař. Kdyby bylo po mém, zřídil bych pro ně burzu, kde by si své nemoci a literaturu o nich mohli navzájem vyměňovat.
To už ale přijížděl kloubový autobus Karosa. Zastavil před námi nádherným řízeným smykem, přičemž se elegantně prohnul v kloubu. Důchodci si zavýskli (pochybuju, že radostí). Otevřenými zadními dveřmi jsem zaslechl, jak kdosi kritizuje řidičovo jezdecké umění slovy: Kurva, piča, co to zase dneska řídí za čuráka. Mám rád sportovní styl jízdy a tak jsem nastoupil.

Moje jízda linkou 44

Tak je tu zase léto. Teploty lezou ke třiceti stupňům.Počet důchodců v ulicích s rostoucími teplotami úměrně klesá. Jednak protože jaro (tak jako každý rok) značně pročesalo jejich řady. Jednak nechtějí přijít o zbytek zdravého rozumu. Stejně je jediná náplň jejich posmrtného života jezdit v šalině a zabírat tak místa mladším a perspektivnějším.
Jednou zrána (byl zrovna takový krásný den) mne okolnosti donutily opustit pohostinnou náruč mého doupěte a jít zakoupit něco k snědku poté, co jsem zjistil, že se mi někam ztratila půlka chleba a dvacet deka vlašáku od včerejška.

Věci, které vás naučí jenom maminka :

1) Moje matka mě naučila OCENIT DOBŘE ODVEDENOU PRÁCI:
"Jestli se hodláte navzájem zabít, udělejte to laskavě venku - právě jsem uklidila!"

2) Moje matka mě naučila NÁBOŽENSTVÍ:
"Modli se aby to z toho koberce šlo dolů!"

3) Moje matka mě naučila LOGICE:
"Proč? Protože jsem to řekla!"

4) Moje matka mě naučila PŘEDVÍDAVOSTI:
"Ujisti se, že máš čisté prádlo, co kdyby se stala nějaká nehoda!"

5) Moje matka mě naučila IRONII:
"Ještě chvíli breč a já ti k tomu dám skutečný důvod!"

6) Moje matka mě naučila MNOHO O VĚDĚ ZVANÉ OSMOZA:
"Zavři pusu a sněz tu polívku!"

7) Moje matka mě naučila OHEBNOSTI:
"Podívej se na tu špínu, co máš na zádech!"

8) Moje matka mě naučila VYTRVALOSTI:
"Nevstaneš odsud dokud nesníš všechen ten špenát!"

9) Moje matka mě naučila o POČASÍ:
"Tvůj pokoj vypadá, jako kdyby tady před chvílí řádilo tornádo!"

10) Moje matka mě naučila ŽIVOTNÍMU CYKLU:
"Přivedla jsem tě na tento svět a můžu tě z něj zase rychle sprovodit!"

11) Moje matka mě naučila ZÁVISTI:
"Na světě jsou milióny nešťastných dětí, které nemají tak úžasné rodiče jako ty."

12) Moje matka mě naučila MATEMATICE:
"Kolik chceš knedlíků? Chci tři. Dostanu pět."

Pracovní řád

Vážení spolupracovníci,
již několikrát jsme byli upozorněni vedením naší společnosti na to, že řada z Vás používá "nepěkných" výrazů při komunikaci s kolegy. Některým z nich to dokonce vadí, cítí se poškozeni a tak si stěžovali. Proto Vás žádáme, abyste si ode dneška dávali pozor na to, jak se vyjadřujete a nabízíme několik frází, které nahradí ty Vámi dodnes běžně používané.

Zkuste říct: "Tak já tu dnes zůstanu po práci."
Místo: "A kdy to mám sakra dělat?"

Zkuste říct: "Nejsem si jist, je-li to vůbec možné."
Místo: "Seru na to."

Zkuste říct: "Opravdu?"
Místo: "No ty si snad ze mě děláš prdel."

Zkuste říct: "Takhle to asi nepůjde."
Místo: "To je na hovno."

Zkuste říct: "Promiňte, chtěl jste něco vědět?"
Místo: "Polib mi prdel."

Zkuste říct: "Mám rád svou práci."
Místo: "Zhovadilá práce."

Zkuste říct: "Měli bychom to probrat."
Místo: "Hloupá porada."

Zkuste říct: "Kolega není z nejbystřejších...."
Místo: "Většího debila jsem neviděl..."

Uvidíte, že se to bude nakonec líbit i Vám, nejen Vašim kolegům.

28.prosince.

Konečně jsem se dostal z baráku. Odstranil jsem z auta to bílý svinstvo a vydal se do obchodu pro nějaké jídlo. Při zpáteční cestě mi vběhl do cesty jelen a už se to nedalo ubrzdit. Mám škodu na autě za 50 tisíc. Ty zkurvený bestie by měli postřílet. Že je ti lovci v sezóně nevymlátili všechny.
10.března.
Odvezl jsem auto do servisu ve městě. Člověk by nevěřil, jak může za jednu zimu zrezivět vod tý debilní soli, co s tím ty hovada sypou tu silnici.
12. dubna.
Odstěhovali jsme se zpátky do Liberce. Teď teprve vidím, jak je to nádherné město. Nechápu jak někdo muže žít v takové prdeli jako jsou Krkonoše.

25.prosince.

Veselé vánoce. Víc zasranýho sněhu. Jestli jednou dostanu do ruky toho zkurvysyna, co řídí sněžnej pluh, tak ho nakopu do prdele. Nechápu proč proste na tu zasranou silnici nepoužívaj víc soli, co by rozpustila ten sajrajt.
27.prosince.
Zase napad vagón těch bílejch sraček. Už tři dny jsem nevystrčil rypák s vyjímkou prohazování příjezdové cesty pokaždé, když projel pluh. Nakonec i pluh uvázl v závěji a ten ksindl řidič si přisel vypůjčit moji lopatu.
Řekl jsem mu,ze sem jich už šest zlámal, když sem prohazoval zahrnutou příjezdovku, a pak sem do něj mlátil tou sedmou, až se dal na útek.

12.prosince

Minulou noc připadl další bílý sníh. Sněžní pluh si zopakoval žertík s příjezdovou cestou. Nevadí, během chvilky jsem ji znovu proházel.
19.prosince.
Další sníh napadl minulou noc. Kvůli zahrnuté příjezdové cestě jsem se nedostal do práce. Jsem úplně vyčerpán prohazováním příjezdové cesty. Zkurvenej sněžnej pluh.
22.prosince.
Včera napadlo ještě víc těch bílejch sraček. Mám na rukou puchýře od lopaty. Jsem přesvědčenej, ze sněžnej pluh čeká někde za rohem, dokud neproházím cestu. Hajzl jeden.

11.listopadu

Brzy začne lovecká sezóna. Nechápu jak někdo může zabít něco tak překrásného jako je jelen. Doufám, že už konečně začne sněžit.
2.prosince
Minulou noc krásně sněžilo. Probudil jsem se a vše bylo pod jiskřivou sněžnou pokrývkou. Krása jako na vánočním pohledu. Proházel jsem příjezdovou cestu a uspořádali jsme rodinou koulovačku. Potom projel kolem sněžný pluh a musel jsem znovu proházet příjezdovou cestu.
Proste to tady miluji.

Můj krkonošský deníček

12.října
Přestěhoval jsme se do našeho nového domu v Krkonoších. Bože, jak je zde krásně! Už se nemohu dočkat až majestátné horské vrcholy pokryje sníh.
20.října
Krkonoše jsou tím nejkrásnějším místem na zemi. Podnikli jsme malý výlet do okolí a přitom jsme viděli několik jelenu. Jak byli nádherní. Zdá se ,ze jelen je jedno z nejúžasnějších zvířat na zemi.

Od té

doby jsem dělal mistra. Do práce jsem jezdil vlastním autem, kávu si vařil sám. Na zdi jsem měl obraz Husáka a Lollobrigidy. Řekli mi abych tu kurvu sundal. Sundal jsem Husáka a od té doby jsem pracoval ve výkopu.
Do práce jsem jezdil na kole a kávu si nosil v termosce. Když jsem kopal, přišli za mnou, abych si uklidil kolo, že pojede sovětská delegace. Řekl jsem, že kolo mám zamčené a pojištěné. Od té doby jsem nezaměstnaný...

Jak jsem se stal nezaměstnaným

Byl jsem ředitelem jednoho velkého koncernového podniku. Kávu mi vařila sličná sekretářka, do práce jsem jezdil Tatrou 613. Jednou za mnou přišli, abych zaplatil 5 000,- Kč na pohřeb člena ÚV KSČ. Řekl jsem, že za 5 000,- Kč pohřbím celý ÚV sám.
Od té doby jsem pracoval jako ředitel malého podniku. Kávu mi vařila stará sekretářka, do práce jsem jezdil Tatrou 603. Jednou mi vyčetli, že jsem nebyl na poslední schůzi KSČ. Řekl jsem, že kdybych věděl, že je opravdu poslední, přišel bych i s transparentem.

25.

Když vidím cyklistu se světlem, sejmu ho a ukradnu mu světlo.
26. Nejlepší masáž mozku je čelním nárazem do protijedoucí Tatry.
27. Když se tvoří kolona tak zásadně předjížděj a snaž se vecpat do volného místa. Řidiči ostatních vozidel totiž schválně drží místo pro takové talenty a ne proto, aby měli bezpečnostní odstup.
28. Mlhová světla jsou proto mlhová,aby se s nimi svítilo pořád.
29. Korektor potkávacích světel je v autě proto,aby se nepoužíval -zejména u naložených kombíků.
30. Pokud mám malé autíčko a chci zaparkovat, najdu 2 volná místa vedle sebe a zaparkuji uprostřed.
31. Při průjezdu kolem psychiatrické léčebny netrubte, nemáme to rádi.

15. Cyklisté jsou povinni jet nejméně 3 vedle sebe

16. Cyklista smí odbočovat doleva pouze těsně před kapotou automobilu nic netušícího řidiče.
17. Řidič dražšího vozu musí za každou cenu předjet řidiče vozu levnějšího.
18. Řidič levnějšího vozu si to nesmi nechat líbit, i kdyby se mu ta jeho popelnice měla na místě rozsypat.
19. Pokud řidič před námi jede podle starých pravidel, jsme povinni mu sprostě nadávat
20. Na křižovatce neodbočuji doleva až poté, co dám přednost protijedoucím vozidlům, nýbrž předtím.
21. Předjíždí se zásadně přes plnou, přes dvě nebo přes zebru.
22. Individua na kolech je třeba vytlačit ze silnice.
23. Individua s LPG je třeba vytlačit ze silnice.
24. Když vidím cyklistu bez světel, sejmu ho.

11.

Nemohu-li předjet automobil vlevo, jsem povinen předjet ho vpravo a nesmím při tom blikat.
12. Na ulici v obci parkuji zásadně tak, aby pro jízdu ostatních nezbylo dostatečné místo a v takovém rozestupu od sousedního stojícího automobilu, aby se mezi nás jiné auto už nevešlo. Čím více při parkování ztížím výhled do křižovatky, tím lépe.
13. Dávání přednosti v jízdě / neohrožení účastníka s.p. známe z dřívějších pravidel chápeme tak, že tomu, komu dáváme přednost v jízdě naznačíme, že zpomalíme a pak na poslední chvíli před něj vjedeme, abychom pečovali o jeho bdělost a rychlé reakce.
14. Pokud předjíždíme v protisměru a jede proti nám automobil výstražnými světly mu dáme najevo, aby se klidil do příkopu

7. Dodávka

skládající náklad smí zastavit kdekoli, na jakkoli dlouhou dobu, čím více jiných aut zablokuje, tím lépe.
8. Ve městě je přísně zakázáno jezdit méně, než 60 km/h, mimo město pod 100 km/h, na dálnici pod 130 km/h.
9. Pravidlo 8. smím porušit pouze mimo obec na rovné silnici se zákazem předjíždění, v takovém případě musím jet 55 km/h a mít na hlavě klobouk.
10. Pokud automobil na dálnici předjíždí v levém pruhu rychlostí 145 km/h kolonu kamiónů v pruhu pravém, nejbližší řidič následujícího automobilu musí zrychlit, přilepit se 30 cm za něj, blikat, troubit a křičet neslušné nadávky.

Seznam nových pravidel silničního provozu

1. Objeví-li se na semaforu červená, musí na ni velkou rychlostí projet ještě 3 vozy, které mají v křižovatce absolutní přednost před těmi, kteří jedou už na zelenou.
2. Dojede-li několik aut překážku či odstavené vozidlo, jako první začne předjíždět ten zadní.
3. Při přejíždění z pruhu do pruhu je zakázáno používat směrová světla.
4. 2 jízdní pruhy ve stejném směru byly zřízeny proto, aby mohly kamiony jezdit vedle sebe.
5. Pro motocyklisty neplatí žádná omezení rychlosti.
6. Pro cyklisty a motocyklisty neplatí jízdní pruhy ani pravidla pro odbočování, jediným kriteriem je to, kam se s odřenýma ušima vejde.

Na policii:

"Chlape, proč jste tolik zmlátil tu vaši ženu?"
"No, co jsem měl dělat, když jsem ji nachytal v posteli s mým nejlepším přítelem?"
"A proč jste teda nezmlátil jeho?"
"Jo, jemu jsem dal novinama a tejden nežral, hajzl jeden!"

Potkají se dva známí: "Jak se vede?"
"Ále, budu se rozvádět."
"A proč?"
"Ráno jsem se u snídaně přeřekl."
"???"
"Chtěl jsem říct ''Miláčku, mohla bys mi, prosím tě, uvařit kávu'' a místo toho jsem řekl ''Ty krávo stará, posrala jsi mi celý život.''"

Jede kamion,

v něm řidič, papoušek a plný návěs slepic. Řidiče omrzí samota a začne zastavovat stopařkám. První stopařka. Řidič: "Dáš?" "Nedám!!" "Tak si běž pěšky!"Jede dál... Druhá stopařka: "Dáš?" "Nedám!!" "Tak si běž pěšky!"
Třetí: "Dáš?" "Dám!!!" "Tak si nasedni."
Přijedou k lesu, chtějí na to jít, ale začne jim do toho kecat papoušek. Řidič ho popadne a hodí dozadu ke slepicím. Se stopařkou si užije, zaveze ji tam, kam chtěla, a dojede na farmu. Otevře návěs a kouká, slepice nikde, jen papoušek uprostřed.
"Papoušku, kde jsou slepice?!!"
"Kde, kde... Dáš? Nedáš! Jdi si pěšky!"

Pepíček

Přijde Pepíček ze školy a povídá tatínkovi že dostal pětku z matiky.
"Jak to?" ptá se podrážděně otec.
"Nejdříve se mě učitelka zeptala, kolik je 3x2. A já jí povídám že 6," říká Pepíček.
"No to je správně," na to tatík.
"A pak se mě zeptala, kolik je 2x3."
"Jakej je v tom kurva rozdíl?" rozčilí se tatík.
"Tak přesně takhle jsem se jí zeptal."

Letí letadlo

do Seattlu a venku je hrozná mlha, není vidět ani na deset metrů a najednou přestanou jít i všechny přístroje. Pilot zoufale lítá sem a tam, jestli neuvidí nějaký maják nebo něco podobného. Situace je beznadějná a navíc začne docházet palivo. Nervozita je i mezi cestujícími. Nakonec pilot trhlinou v mlze uvidí velký mrakodrap a v posledním patře za oknem je v práci nějaký člověk. Tak pilot vykoukne z letadla a volá: "Hej, dobrý muži, nevíte, kde jsem?" Chlápek odpoví: "Jistě. Jste v letadle." A tu pilot provede manévr, otočí se o 230 stupňů a provede čisté přistání na letišti o pět kilometrů dál. Cestující jsou samozřejmě úplně hotoví a ptají se, jak to dokázal. "Jednoduše," odpoví pilot. "Položil jsem tomu muži jednoduchou otázku. Jeho odpověď byla zcela správná, ale naprosto k ničemu.
Z toho jsem usoudil, že ten mrakodrap musí být sídlo Microsoft HotLine a odtamtud je letiště pět kilometrů na severovýchod!"

blondýnka

si kupuje nové auto a ptá se prodavače: "Prosím vás, je to rychlé auto?"
"Samozřejmě, 240 km za hodinu"
"Nekecejte, hodina tolik kilometrů nemá."

Ptá se učitelka dětí ve škole - děti, kolik unesete melounů.
Mařenka: Dva, pod každou paži jeden.
Jaroušek: Tři.
Učitelka: A jak prosím tě Jaroušku?
Jaroušek: No dva jako Mařenka a třetího si napíchnu na ptáka.
Učitelka: Ježišmarja, to už jsem mohla přímo vyvolat Pepíčka.
Pepíček: Já bych unesl pět! Já bych si dal dva pod paže a na ptáka bych si narazil Jarouška.

Chlap

se dostane do basy. Spoluvězeň se ptá: "Máš rád tenis?"
"No to víš, že jo, však jsem to hrál závodně, tak proč bych neměl rád tenis, že?"
"Tak to se ti tu budou líbit pondělky."
"Pondělky? A proč?"
"To tady hrajeme celej den tenis."
"Aha, to je super, a co úterky?"
"No tak to hrajeme šachy. Máš rád šachy?"
"Ale to víš, že jo, přímo je zbožňuju."
"Tak to se ti tady bude líbit. A co baseball, máš rád?"
"No mám, to je špicovej sport."
"Tak to se ti tu budou líbit i středy. A jsi homosexuál?"
"Tak to prr, homouš nejsem!"
"Hmm, tak to se ti tady nebudou líbit čtvrtky."