Karkulačce

se podařilo dorazit k dědečkovi včas a bez dalších náhodných setkání s cizinci a po zaklepání na exponenciální dveře ve tvaru Pi se ozvalo: "Dále". Karkulačka vstoupila a když se rozhlédla, uviděla podivné stvoření zachumlané do matematických vzorců. "Že by se dědeček za tu dobu tolik změnil?", uvažovala v duchu a jelikož věděla dobře, že stáří dokáže velice změnit, odpověděla si kladně. Po několika důmyslných konverzačních otázkách typu: "Proč má? tak veliké uši?" se Karkulačka dovtípila, že před ní neleží dědeček, nýbrž onen známý počestný Emag. I nezapomínajíc, co udělal s jejími daty, počala Karkulačka provádět několikanásobné zálohování důležitých dat. Šlo jí to velice rychle (s její RISCovou architekturou není divu) a Emag to ani nepostřehl. Proto se dal okamžitě do záškodnického rušení. Aby mohl výsledek svého vlivu dobře kontrolovat, zadával Karkulačce jednoduché dotazy čekaje, kdy udělá chybu. Avšak Karkulačka byla velice rychlá (zlatý RISC!), dokonce rychlejší než Emag. Než totiž Škodolibec převlečený za dědečka stačil zrušit část jejích dat, stihla to Karkulačka rozpoznat a zavčas poškozená data nahradit ze záložních kopií. A Emag to zkoušel neustále znovu a znovu, až ho to úplně přestalo bavit a zmizel, protože když rušení nemůže nic zlého napáchat, je z toho celé špatné a musí si hledat objekt, jenž není tak odolný.