Uplynulo mnoho period, když jednoho dne přijel k množině mladý Integrál. Determinanty mu vyšly vstříc a on se jich ptal :"Poraďte mi moudří minoři, hledám tu, která je na celém lineárním prostoru nejsamoadjungovanější. Znáte takovou ?" "Ano známe. Žila tu s námi, ale zlá matice ji vyhnala ze svého beta-okolí a pak ji nechala zderivovat. Teď leží tady v té podmnožině." "Nechte mne, ať se na ni podívám, prosil Integrál." Determinanty mu to tedy umožnily. Integrál vešel do podmnožiny a uviděl tam ležet nulu. I v tomto nulovém tvaru byla okouzlující, až se integrálu tajily meze. "Je krásná," řekl. "Musím ji zachránit." A pustil se do integrace. Když byl hotov, zjistil, že mu vyšla integrační konstanta, kterou bylo třeba zvolit. A tak se zeptal minorů :"Nemáte tady někde její identické zobrazení?" "I máme, řekl nejstarší z determinantů, sáhl do kapsy a podal mu fotografii. Podle ní Integrál zvolil integrační konstantu. A v tom Norma vyskočila, a byla zase zdravá, a ještě samoadjungovanější než kdysi. Integrál i determinanty se zaradovali, zlomky pili a dobré mocniny spolu měli.
No a potom se Norma s Integrálem nechali převést na normovaný tvar, minoři jim jako svatební dar dali spoustu partikulárních řešení, a jestli je nŘkdo nezderivoval, tak tam konvergují podnes.
Poznámka Autora : Matematické zákony uvedené v tomto textu neodpovídají skutečnosti a jakákoli podobnost se stávajícími větami a definicemi je čistě neúmyslná a náhodná.