"Vylez na tamten vysoký polynom, rozhlédni se po ?-okolí, a uvidíš-li někde inflexi, posuneš tím směrem absolutní člen toho polynomu, abys směr nezapomněl. Potom se dáme tím směrem a někam určitě dojdeme. Tangens se z nalezeného řešení zaradoval a hned udělal, co mu Cotangens řekla. Vylezl na polynom, rozhlédl se po ?-okolí, v dálce zahlédl inflexi, utrhl absolutní člen polynomu a posunul jej směrem k inflexi. Potom slezl a vydal se se sestrou tím směrem. Byla již úplná tma, když děti dorazily na interval, který byl k jejich velkému překvapení složený ze samých chutných nul. Rozhodly se, že se nají a potom se uvidí. Daly si několik nul a chtělo se jim spát. "Myslím, že teď už stejně dál nemůžeme", řekla Cotangens, "měli bychom se vyspat a ráno uvidíme." Obě děti usnuly, jako když je do vody hodí. Spali dlouho, protože netušily, že na tomto intervalu je definována strašlivá nula, která, co najde, to sebou vynásobí. Ráno, když se děti probudily, chtěly si vzít ještě pár nul, když tu zaslechly nulu, jak se k nim se strašným rámusem blíží. Děti začaly utíkat, co jim extrémy stačily. Nula je však stále doháněla. Když už si myslely, že je také musí vynásobit, když tu náhle se nula zastavila a nechala je být. Děti se nechápavě otočily a pochopily. Jak utíkaly, ani si nevšimly, že se vrátily do svého intervalu a nula tu nebyla definována. Chvilku sledovaly nulu, jak vzteky sama sebe násobí sama sebou a potom se radostně rozběhly za tatínkem. Když přiběhly domů, Sinus je chytil do konkávy a všichni byli rádi, že to všechno dobře dopadlo.