A přišel den, kdy měla být zderivována krásná princezna Sinus x. Doprovázena lehkými lineárními funkcemi kráčela princezna k doupěti strašlivé derivace. V tom se přiřítil Arcus von Sinus na ohnivé limitě a zvalal: "Nic se neboj krásná Pann...(?)...funkce. Jsem tu abych tě zachránil" a pobídl svou limitu ke cvalu. V tom už vylézá derivace ze svého doupěte. Zahlédla bojovníka a vrhá se na něj. Arcus však nečeká a útočí svým integračním mečem, exponenciálním štítem kryje kažý pokus o derivaci. Všude kolem odletují zkrvavené parciální zlomky a po zemi se bezvládně povalují vnitřní funkce. Konečně se i derivace sesunula na zem. "A je to." zaradoval se von Sinus. V tom se mu ale v exponenciálním štítu zjevil starý moudrý integrál se zrzavým plnovousem: "Moment princi. Druhá derivace ti nic neříká?" A skutečně. Z doupěte už leze druhá derivace a sápe se na rytíře. A zase boj, zase zlomky a elementární funkce všude kolem. Ale nakonec byl princ i s druhou derivací hotov. Pak nahlédl do skript. "Ne, třetí derivace už skutečně neexistuje," oddechl si. A už se k němu ženou šťastné funkce a oslavují vítězství nad derivací.
I starý mocný logaritmus přišel a děkoval. Pak se zeptal Arcuse, jak se s ním vyrovná. "Jsem chrabrý funkční předpis a šlechtic Arcus von Sinus. Dejte mi svoji dceru, krásnou Sinus x a budu spokojen. Dostal tedy princeznu a měli spolu krásnou konstantu.
A jestli nezemřeli, konvergují dodnes.