Vše doplňte snaživým tvrzením, ať se s Vámi neváhají spojit, protože si vážně nejste jisti, jestli jste to vyplnili dobře. Nejste hloupí, ale bylo to opravdu náročné a zabralo Vám to dvě odpoledne. Ať se Vám určitě ozvou, protože chápete, jak to je důležité a že se bojíte, že skončíte ve vězení, protože se tam dneska zavírá kdekdo.
. Jestliže Vám odepíšou, tak jim napište, ať Vám vysvětlí, co tím svým dopisem mysleli. Když napíšou znova, tak jim pošlete dopis, že už jste jim poslali odpověď na jejich první dopis číslo (bohužel se spletete v čísle jednacím). Když napíšou, že to nedostali, tak jim napište, ať se ještě jednou podívají. Když napíšou, že to tam doopravdy nemají, tak odepište znova a ptejte se, jak vlastně zněla původní otázka. A pak, co tou otázkou vlastně mysleli. A nakonec, že na tohle jste už přece odpovídali v tom prvním dopise. A pak se uvidí. Mnoho štěstí.
Proč jsem propustil sekretářku
Před dvěma týdny jsem měl čtyřicáté narozeniny, ale zdálo se, že si nikdo nevšiml. Myslel jsem si, že mi třeba manželka po snídani poblahopřeje a možná mě překvapí malým dárečkem, ale neřekla mi ani: "Ahoj miláčku!"
Své naděje jsem vkládal do děti, ale ty snědly snídani, aniž by mi cokoli řekly. Když jsem odjížděl do práce, cítil jsem se opuštěný a nedoceněný. Ale jakmile jsem vstoupil do kanceláře, tak mi sekretářka popřála vše nejlepší a hned jsem se cítil lépe - alespoň někdo si na mě vzpomněl.
Pracoval jsem do dvou odpoledne, když se otevřely dveře a moje sekretářka se zeptala: "Dnes je tak hezky den, vy máte narozeniny... Nepůjdeme na oběd?" Ochotně jsem souhlasil, neboť to byla nejmilejší věc, kterou jsem slyšel od rána. Šli jsme do skvěle restaurace, najedli se a v příjemné atmosféře vypili skleničku vína. Když jsme se vraceli, tak se sekretářka zeptala: "Musíme se vracet do kanceláře? Dnes je tak krásně!"
"Nemusíme se vlastně vůbec vracet."
"Nezajdeme ke mně?"
Souhlasil jsem. U ní doma jsme si dali sklenku koňaku, dobře si popovídali a má sekretářka v nejlepším navrhla: "Máte něco proti tomu, abych se šla do ložnice převléci do něčeho pohodlnějšího?"
"Jen běžte!" Moc rád jsem souhlasil.
Odešla do ložnice a po pár minutách vyšla s narozeninovým dortem.
Nesla ho spolu s mou manželkou a dětmi. Všichni zpívali narozeninovou písničku.
...seděl jsem na gauči...
...a na sobě jsem měl jen ponožky...
Serem s.r.o.