Matematická balada

Předpokládejme, že je dána
na nekomplexní rovině
zahrádka, domek a v něm Nána,
jenž vyšla právě z kuchyně.
Však brzy se zas vrátí zpátky,
šla totiž jenom do zahrady
a než se mihne znovu vrátky,
my řeknem další předpoklady.
My předpokládat bychom měli
tu zahrádku jen zcela nuznou,
alespoň s jednou hlávkou zelí
reálnou a od nuly různou.
Ta hlávka budiž všude hladká
se spojitými lupeny
a dužinatá její patka
nechť reálné má kořeny.
K - násobné a víceznačné
a opředené vlákénky.
Též možno připustit, že lačné
tu hlávku žerou housenky.
A nyní když jsme pověděli
ty předpoklady o tom zelí,
tak řekneme si ještě krátce
též předpoklady o zahrádce:
Nám předpoklad by přišel vhod
že ve všech špričlích definován
byl kol zahrádky té plot
jenž každý rok byl opravován,
což pro zahrádku znamená,
že byla ohraničená
před dobytkem, kluky i skotem
neprázdným, všude hustým plotem.
A ještě další supozice,
těch zahrad kolem bylo více
a tyto z úspory či nouze
vždy jediný plot dělil pouze.
Pak ovšem ihned každý poví,
a nemůže se pomásti,
že když plot patřil sousedovi,
zahrádka byla oblastí.
Však kdyby plot ten sletěl na zem
a jiný plot se udělal,
tu ze zahrádky by se rázem stal
uzavřený interval.
Teď, předpoklady nechme stranou
a pohleďme do zahrádky;
hle, Pepík jde za naší Nánou,
již stojí těsně za vrátky.
A nedalo mu velkou práci,
ba možno říci vůbec žádnou,
by k Nanynce orientaci
si zvolil jako kladnou.
A již se blíží ke své dívce
po spojité a hladké křivce
a po konečném počtu kroků
se zastaví po jejím boku.
A pozoruje dívčinu,
jak její nožky gazelí
šlapou na trávy množinu.
A v tom spatří koš na zelí!
A jakmile koš uviděl,
tu rázem cítil v hlavě bol
a vzrušeně své Náně děl:
"Ten koš je hyperboloid!"
"Ach neklam sebe milý hochu"
mu praví Nána zarděle,
"vždyť zborcenou již dnes plochu
tu žádný proutkař nedělá.
Ten koš je kužel komolý,
vždyť chodil jsi přec do školy